Konference a semináře

3. národní konference na téma Budoucnost lidí bez domova

V květnu 2016 jsme v brněnském kulturním centru Semilasso uspořádali již třetí národní odbornou konferenci Armády spásy. Pro letošní rok jsme zvolili téma Budoucnost lidí bez domova. 

Konference se uskutečnilo bezmála 200 osob, z nichž 65% byli lidé mimo Armádu spásy. Většinou se jednalo o zástupce neziskových organizací, početnou skupinou byli ale také úředníci měst, kteří se právě sociální oblasti věnují. „Cílem konference bylo ujasnit si, co má být budoucností lidí bez domova a co pro, řekněme lepší budoucnost těchto lidí, jednotliví spoluhráči (tím myslím úředníky obcí, poskytovatele sociálních služeb, veřejnost, média i samotné aktéry bezdomovectví) mohou a mají udělat,“ říká Jan F. Krupa, národní ředitel sociálních služeb Armády spásy.

Řečníci a témata:

  • Úvodní slovo / Jan F. Krupa – národní ředitel sociálních služeb Armády spásy v ČR
  • Ukončování bezdomovectví v Brně / Martin Freund – uvolněný zastupitel pro oblast sociální, předseda Komise sociální a zdravotní a předseda Výboru pro národnostní menšiny
  • Pohled na průzkum v azylových domech Armády spásy – prostor pro hledání alternativních služeb, které by více vyhovovaly možnostem uživatelůMgr. Petr Oroszy – manažer pro rozvoj lidských zdrojů, Armáda spásy (zpráva k dotazníkovému šetření, z níž prezentace čerpala, ke stažení v pdf)
  • Připravované úpravy zákona o sociálních službách a sociální bydlení / Mgr. Veronika Burešová – Oddělení koncepce sociálních služeb, Ministerstvo práce a sociálních věcí (prezentace ke stažení v pdf)
  • Působení Charity Ostrava v oblasti pomoci lidem bez přístřeší – minulost, přítomnost a budoucnostPhDr. Marie Monsportová – vedoucí útvaru služeb sociální péče, Charita Ostrava (prezentace ke stažení v pdf)
  • Pomoc člověka člověku / Barbara Sadowska – organizace Barka, Polsko
  • Chudoba, sociální vyloučení a lidé bez domova / PhDr. Imrich Vašečka, Ph.D. – Katedra sociální politiky a sociální práce, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita, Brno
  • Restart@Siemens – program pomoci lidem bez domova, zkušenosti po prvním roce fungováníMgr. Mariana Kellerová, MBA – manažerka společenské odpovědnosti, Siemens Česká republika (prezentace ke stažení v pdf)
  • Příběh muže a jeho života na ulici s následným pokusem o znovuzačlenění do běžného životaTomáš Vystavěl – bývalý klient Armády spásy, dnes pracovník v sociálních službách v domově pro seniory, Praha
  • Celostní sociální práce a závěrečné shrnutí / Bc. Pavel Kosorin – ředitel Centra sociálních služeb Staňkova, Brno, Armáda spásy

Z úvodního slova Jana F. Krupy,  národního ředitele sociálních služeb Armády spásy v ČR:

„Když jsme asi před půl rokem začali dávat dohromady program tohoto našeho setkání, diskutovali jsme mimo jiné o výstupech z výzkumu, s jehož klíčovými výsledky vás za chvíli seznámí můj kolega. V rozhovorech se objevilo i téma, jaká je vlastně budoucnost lidí bez domova. A jaká by mohla či měla být?

Určitě se shodneme, že budoucnost má být domov. Domov, to je místo, kde se člověk nemusí bát. Nikoho a ničeho. Mimo jiné nemusí se bát, že o ten domov přijde. Nemusí se bát svého okolí. A nemusí se bát sám sebe, svého selhání.

Umíme nastavovat registrované sociální služby – i dnes uslyšíme několik příspěvků na toto téma. Ať už je předloží k přemýšlení kolega z Ministerstva práce a sociálních věcí či kolegyně z Charity Ostrava.

Umíme s přispěním lidí, kteří se nebojí nových přístupů, najít lidem bez domova byty, zajistit sofistikovanou střechu nad hlavou – ne přechodně, ale na stálo. A pokud to neumíme, určitě se to naučíme.

Umíme lidem v takových bytech zajistit i adekvátní podporu – sociálního pracovníka, pedagoga pro problémy s dětmi, psychologa, právní poradenství a kdo ví, co ještě. A myslím, že vím, o čem mluvím, v Armádě spásy pracují moji kolegové s lidmi v cca 200 bytech.

Ale umíme tyto lidi skutečně přijmout?

A umíme zajistit, aby byli přijati i svými sousedy, kolegy v práci, lidmi v tramvaji, v nádražní hale, před hypermarketem, nebo třeba v čekárně u lékaře?

„Domov není místo, kde bydlíš, ale kde ti rozumějí,“ napsal kdysi jeden německý básník.

Když přemýšlíme o budoucnosti lidí bez domova, musíme podle mého názoru velmi přemýšlet i o dalších souvislostech. Protože termín „mít domov“, ať už tomu každý rozumí, jak chce či může, je pro každého člověka ve finále stejný – mít místo, kde se člověk nebude muset bát. Nikoho a ničeho. Nebude se bát, že o domov přijde. Nebude se bát svého okolí, lidí kolem sebe. A nebude se muset bát ani sám sebe.

Přeji nám všem příjemně a podnětně strávený čas na dnešní konferenci.

A také nám přeji sílu a vytrvalost v hledání možností, jak lidi bez domova přijímat a jak jim skutečně a reálně pomáhat.“


2. národní konference na téma Ženy bez domova

V květnu 2015 proběhla v Městské knihovně v Praze 2. národní konference Armády spásy na téma Ženy bez domova. Zazněla velmi zajímavá témata:

  • Ženy bez domova a zdraví,  analýza příčin a následků na základě anonymního dotazníkového šetření – Mgr. Aleš Antonín Kuběna – prezentace ke stažení
  • Sociální bydlení (dostupné), příjmy žen bez domova – Vladimír Špidla, šéfporadce premiéra ČR
  • Prevence bezdomovectví – sociální bydlení – Tomáš Surovka, oblastní ředitel Armády spásy – prezentace ke stažení
  • Psychické problémy a psychiatrické diagnózy jako příčiny ženského bezdomovectvíMUDr. Martin Hollý, ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice – prezentace ke stažení
  • O zahraniční praxi pohovořil Peter Latham – Saha UK, a také Tjalling Vonk z Armády spásy v Holandsku – prezentace ke stažení VB, prezentace ke stažení NL

Ženy a matky s dětmi v azylových domech Armády spásy

Armáda spásy v rámci svých sociálních služeb poskytuje přístřeší i poradenství u žen, které se ocitly bez střechy nad hlavou nebo kterým ztráta bydlení hrozí. Provozuje zároveň i azylové domy pro matky s dětmi. Ten v Havířově v roce 2015 oslavil 20 let.

1150 matek a 1870 dětí prošlo azylovým domem pro matky s dětmi v Havířově za 20 let. Za tu dobu se změnila charakteristika klientek a také služba azylového domu se přizpůsobila těmto potřebám. Stále však platí, že zde maminky v krizi najdou útočiště, všestrannou podporu na cestě k osamostatnění a děti chvíle radosti a naději na nový začátek.

Jednou z nich byla paní Ivana. Bydlela s přítelem a dětmi v nedalekém městě blízko Havířova. Krize nastala, když byl přítel odveden do výkonu trestu a ona se dostala do finanční tísně a vznikl dluh na bytě. Majitelé ji vystěhovali během několika hodin. Požádala o pomoc krizové centrum, které ji nasměrovalo do Domu pro matky s dětmi v Havířově. Byla psychicky na dně, zoufalá z toho co bude dál. Bála se toho, co ji zde čeká. Byla však překvapená vstřícností, profesionalitou a milým přijetím personálu. Postupně po rozhovorech s pracovníky začala přemýšlet o budoucnosti více optimisticky.

Podporu nalezla paní Ivana i v církvi Armády spásy, kam začala docházet a dnes je její členkou. Bydlí v terénním bytě a těší se, že v létě dojde k přepsání smlouvy na její jméno. „Když se zpětně zamýšlím, můžu s klidným svědomím říct, že den, kdy jsem byla přijata do azylového domu, byl jeden z mých nejšťastnějších dnů v životě. Nejenom, že jsme s dětmi získali střechu nad hlavou a pocit bezpečí, ale i nový pohled na svět a lidi bez domova, kterým se dnes sama snažím pomáhat. Chci poděkovat týmu pracovníků azylového domu za pomoc lidem, kterou poskytují všem bez rozdílu,“ hodnotí paní Ivana.

Vývoj práce s klientkami

Za 20 let činnosti se služba posunula od počátečního opečovávání k podpoře k samostatnosti. Například místo centrální kuchyně, která poskytovala pravidelnou stravu, se postupně vybudovaly kuchyňky pro samostatné vaření. Sociální práce se profesionalizovala, rozvíjela se efektivní spolupráce s dalšími subjekty. Celá naše podpora je založena na co největší možnosti osamostatnění: ať jde o hledání zaměstnání, vyřizování na úřadech, péči o domácnost, výchovu dětí a samostatné bydlení. Právě dostupné bydlení však je v současné době největším problémem,“ upřesňuje ředitelka Domu pro matky s dětmi Mgr. Blanka Wlosoková.

Jak se změnily klientky

Také charakteristika klientek se pochopitelně za tu dobu změnila. Dříve přicházely s více dětmi, řešily rozvody, co se týká vzdělání, převažovalo střední odborné. Dnes mají častěji jen jedno dítě, vzdělání základní a naprosto klesl podíl žen žijících v manželství. Stále více se projevuje rozpad rodiny jako fatální předpoklad vzniku sociálně náročných situací. Často jde o ženy, které neměly vzor ani podporu ve své původní rodině, nezvládají nároky doby, nemají sociální návyky, padají do finančních pastí a jsou zadlužené natolik, že nejsou schopné dlouhodobě udržet byt.

Výzkum Armády spásy

Tyto zkušenosti potvrzuje i první statistický výzkum mezi ženami bez domova, který provedla Armáda spásy v loňském roce. Oblastní ředitel Armády spásy Bc. Tomáš Surovka uvádí: Z výzkumu vyplývají dvě hlavní příčiny ztráty bydlení a to jsou důvody finanční a partnerské. Celkem 57% respondentek uvedlo jako důvod ztráty domova neschopnost hradit náklady spojené s bydlením, což nás vede k závěru, že systémového zajištění dostupného sociálního bydlení pro nízkopříjmové rodiny a jednotlivce je naprosto klíčové a zásadní pro řešení problematiky bezdomovectví žen. Nejvíce rizikovou skupinou pro ztrátu bydlení jsou ženy s vyšším počtem dětí a s nižším vzděláním. Další hlavní příčinou byly problémy partnerské, které označilo celkem 26% respondentek (rozchod, rozvod, násilí atd.). Čistě partnerské násilí uvádí celkem 19% žen.“

Prohlédněte si fotogalerii z 2. národní konference na téma Ženy bez domova