Každou třetí sobotu v srpnu se slaví Mezinárodní den zvířat bez domova, v letošním roce tedy připadá na 19. srpen. Tuto osvětovou akci, která je rozšířená po celém světě, vyhlásila v roce 1992 v USA Mezinárodní společnost za práva zvířat a podílí se na ní spolky na ochranu zvířat, útulky, azyly i dočasné péče. Společně se snaží prosadit zřízení dostatečných počtů útulků pro ztracená a opuštěná zvířata i o změnu legislativy. Při příležitosti tohoto významného dne chce i Armáda spásy poukázat na problematiku zvířat bez domova.
Armáda spásy má mezi svými klienty také majitele zvířat, kteří často bývají jejich nejbližším parťákem a skutečným přítelem člověka a dávají jim stejnou lásku, jako kdokoli jiný v teple domova. Mezi nimi je například i paní Marcela.
Záchrana psa Míši se podařila
„Před pár týdny se na nás obrátila klientka Terénního programu, paní Marcela. Celá nešťastná sdělovala, že její pejsek Míša se zaběhl do lesíka, kde se chytil o ocelové očko a při pokusu se z pasti vyprostit si velmi zle poranil obě dolní končetiny. Paní Marcela na nic nečekala a vyhledala veterinární ošetření, které sama uhradila. Jelikož je jejím příjmem dávka pomoci v hmotné nouzi a sama nemá moc financí, obrátila se na nás s prosbou o pomoc při záchraně dolních končetin pejska. Nestačila totiž jedna návštěva a ošetření, ale poranění vyžadovala pravidelné převazy a medikaci,“ popisuje Lucie Návratová, vedoucí přímé práce v sociálních službách pro muže a ženy bez domova Adelante v Ostravě.
Léčba Míši mohla být finančně podpořena díky projektu Armády spásy Člověk bez domova a jeho pes, v rámci kterého mohou čtyřnozí přátelé získat potřebnou stravu, veterinární pomoc, ale i dočasné ubytování.
„Kontroly Míši probíhaly nejprve pravidelně 3x týdně, poté 2x, a když byl z nejhoršího venku, přenechali jsme další péči o něj na paní Marcele,“ doplňuje Lucie Návratová a dodává: „Znovu se potvrdilo, že lidem bez domova nejsou jejich psí kamarádi lhostejní a vynaloží veškeré úsilí, aby o svého mazlíčka nepřišli. Jsme rádi, že díky dárcům, můžeme být i v těchto případech nápomocni.“
Mezi zvířecími kamarády klientů Armády spásy ovšem nejsou pouze pejskové. Například paní Zdenu navštěvuje pražský tým Streetworku již déle než čtyři roky a nejčastěji ji zastihnou u stanu v lesíku, kde žije se svým přítelem a velkou kočičí rodinou.
Kočičí máma
„V naší službě ji právě proto nazýváme „kočičí mámou“. Paní Zdena se o své kočky stará opravdu znamenitě, sama je nazývá svými dětmi a chce jim tak dopřát tu nejlepší možnou péči. Starat se o 20 koček je ale nesmírně náročné a paní Zdena o tom ví své. Během let se již několikrát obrátila na Armádu spásy s žádostí o materiální nebo finanční pomoc, aby si mohla dovolit krmivo nebo nezbytnou veterinární péči. Armáda spásy se jí vždy snažila pomoci, ať už poskytnutím prostředků z fondu pro domácí mazlíčky, zajištěním granulí nebo doprovodem na veterinární kliniku,“ říká Nikol Nováková, terénní pracovnice z Centra sociálních služeb Karla Larssona Armády spásy v Praze.
Paní Zdena se na počátku ujala několika opuštěných koček a koťat, které s láskou vypiplala a přijala do svého příbytku. Postupem času jí začali nalezené kočky nosit i další lidé bez domova a paní Zdena neměla srdce odmítnout žádnou z nich. Koček tak začalo rychle přibývat, začaly se mezi sebou množit a paní Zdeně bylo jasné, že se situace vymyká kontrole.
„Po několika urgencích z naší strany tak paní kontaktovala organizaci Feliti a zapojila se do jejich kastračního programu. Spolupráce s Feliti pomalu přináší své plody, většina svěřenců paní Zdeny je již po kastraci nebo na operaci čeká. Feliti se také podařilo zajistit pro kočky paní Zdeny izolační domečky na zimní období. Kočky se tak již nemusí v mrazech tísnit ve stanu s paní a jejím přítelem,“ doplňuje Nikol Nováková.
Zdena svým kočkám obětovala téměř vše, ostatně zvířata prý miluje již od dětství. Jejím velkým přáním by bylo najít si malý domek, kam by s sebou mohla vzít všechny své kočičky.
„Když jsme se paní Zdeny před Vánoci ptali na to, co by si přála pod stromeček, odpověděla nám, že by nejraději dostala velké balení konzerv pro kočky. Díky finančním darům z projektu Člověk bez domova a jeho pes se toto přání podařilo splnit,“ dodává Nikol Nováková.
Zdena často říká, že v péči o kočky našla na ulici nový smysl svého života. Kočičky jí poskytují oporu v náročnějších časech a Zdena si uvědomuje zodpovědnost, kterou za ně má. Nutnost poskytnout kočkám nejlepší možnou péči ji tak mimo jiné motivovala i k nalezení práce. Zpočátku se jednalo pouze o brigády, nyní však už pracuje na hlavní pracovní poměr. Zdena tak díky své nové práci zvládá ufinancovat potřebné náklady spojené s péčí o svou kočičí rodinu.
Bez finanční pomoci veřejnosti by ale nic z toho nebylo možné. Pokud chcete podpořit i další zvířata, můžete níže. Děkujeme, že pomáháte s námi.
