Armáda spásy vnímá sociální bydlení jako zásadní a důležitý nástroj, který, jak věří, vede k účinnému řešení fenoménu bezdomovectví, a především k prevenci ztráty bydlení. Proto jako téma 11. Národní konference zvolila téma: Perspektivy pomoci osobám v bytové nouzi. V České republice totiž žije 154 tisíc lidí v bytové nouzi, z čehož tvoří třetinu děti. Dalších 1,6 milionu osob je ohroženo ztrátou bydlení. Na konferenci se budou mimo jiné řešit otázky, zda je současná pomoc efektivní a co přinese zákon o podpoře bydlení.
„V Armádě spásy věříme, že sociální bydlení s asistencí sociálního pracovníka může být pro některé uživatele služeb mnohem efektivnější než běžné pobytové služby, jako jsou azylové domy pro jednotlivce či pro rodiny s dětmi. Obecným cílem služeb prevence bezdomovectví je získání a udržení si samostatného bydlení a budování vlastního domova. Termín domov vyjadřuje nejen materiální a psychosociální, ale i existenciální rovinu, která se dotýká bytostných struktur života jednotlivce. Budování vlastního domova lze efektivněji naplňovat v bytové jednotce než v pobytové sociální službě,“ sděluje Jan František Krupa, národní ředitel sociálních služeb Armády spásy.
Specifickým cílem sociální služby prevence bezdomovectví je postupné zmocňování, zvyšování, prohlubování a případně obnovování sociálních schopností a dovedností klienta. Armáda spásy proto dlouhodobě podporuje vznik legislativní normy, která by definovala oblast sociálního nebo dostupného bydlení.
„Nemít 35 let od revoluce zákon, který by jasně definoval roli státu a samospráv v podpoře bydlení, je dlouhodobě neudržitelná situace. Nejen, že tím ČR porušuje své mezinárodní závazky, ale jako společnost tím doslova jdeme sami proti sobě. Nedokončené vzdělání, vyšší kriminalita, odebírání dětí od rodin, závislosti a další negativní sociální jevy často pramení z jednoho zdroje – bytové nouze. Už dnes její dopady ročně stojí státní rozpočet miliardy. Pokud včas nepřijdeme se systémovým řešením, tyto výdaje explodují. Zákon o podpoře bydlení se svým důrazem na prevenci a prověřenými nástroji takové řešení nabízí. Je to investice do společné budoucnosti – vyplatí se nám všem,“ říká Ivan Bartoš, ministr pro místní rozvoj ČR a dodává: „Kontaktní místa pro bydlení nebo garance pro soukromé pronajímatele už roky fungují například v Plzni nebo Ostravě. Velké samosprávy je čím dál častěji zřizují a nabízejí samy zkrátka proto, že to dlouhodobě má dobré výsledky. Zákon o podpoře bydlení je šance, jak tyto nástroje zpřístupnit lidem plošně po celé ČR. I menší obce díky němu získají předvídatelné financování a nové cesty, jak zlepšit bytovou situaci svých obyvatel.“
„Velmi vítáme, že cílem návrhu zákona o podpoře bydlení je nastavení systémového řešení bytové nouze v České republice, které by mělo přinést potřebné nástroje a souhrn efektivních řešení. Pokud navíc zákon umožní většímu počtu osob v bytové nouzi na bydlení skutečně dosáhnout, umožní to tolik potřebnou specializaci jednotlivých azylových domů a dalších pobytových služeb pro lidi bez domova, která může přinést významné zefektivnění naší práce“ doplňuje Jan František Krupa.
Armáda spásy se při realizaci sociálního bydlení prioritně zaměřuje na výkon sociální práce, prostřednictvím které by měla být zajištěna odpovídající míra sociální podpory a pomoci osobám nacházejících se v bytové nouzi.
Příklady nepříznivé sociální situace dle rizika:
- Riziko sociálního vyloučení spojené s bydlením (ztráta bydlení, riziko ztráty bydlení).
- Riziko sociálního vyloučení spojené s příslušností k sociálně vyloučené lokalitě.
- Riziko sociálního vyloučení jako důsledek rizikového způsobu života (závislosti, práce v sex-byznysu, návrat z výkonu trestu).
- Riziko spojené s tíživou materiální nebo psychosociální situací vyplývající z obtížné orientace v systémech půjček a vymáhání dluhů, v sociálním systému, systémech pracovního, rodinného, občanského práva, případně jiných z hlediska sociálního vyloučení relevantních právních norem.
- Riziko spojené se sníženou soběstačností a následným sociálním vyloučením.
- Riziko života ve vyloučené lokalitě (děti vyrůstající v azylových domech, v ubytovnách, vyloučených lokalitách).
V roce 2023 Armáda spásy poskytla sociální službu prevence bezdomovectví 2114 osobám (např. v Ostravě, Brně, Praze, Frýdku Místku). Sociální pracovníci Armády spásy pracovali s uživateli na hledání bydlení ve 2727 případech. Prokazatelného úspěchu dosáhli v 1050 případech, kdy klienti např. splnili podmínky pro zapsáni do pořadníku na byt, na který následně čekali na ubytovně. Samostatné bydlení se podařilo zajistit v 168 případech.
Z analýzy nákladů sociálních služeb v Armádě spásy vyplývá, že průměrný náklad na lůžko činí v azylovém domě pro jednotlivce cca 200.000 Kč ročně, pro rodiny s dětmi cca 160.000 Kč ročně a v prevenci bezdomovectví se jedná o zhruba 60.000 Kč – 70.000 Kč ročně.
„Sebelepší zákon o podpoře bydlení se neobejde bez obětavé práce lidí, kteří ho každý den uvádějí v život. Jeho nástroje jsou založeny na dlouholeté a osvědčené praxi pilotních realizátorů včetně Armády spásy. Pro efektivitu zákona je klíčové zapojení těchto organizací jako poskytovatelů podpory nájemníkům,“ dodává závěrem Vít Lesák, vedoucí oddělení Koncepce dostupného bydlení, které zákon připravovalo.
Příběh pana Josefa
Pan Josef býval osobou bez domova a na ulici žil více než tři roky. Střídavě přespával u svých známých nebo využíval služeb azylového domu a noclehárny. Na konci roku 2021 začal pan Josef spolupracovat se sociálními pracovníky Armády spásy a s jejich pomocí si podal žádost o bydlení v rámci sociální služby prevence bezdomovectví.
V září roku 2022 se pro něj podařilo získat sociální byt Armády spásy a on začal novou etapu svého života. Rozhodl se, že opět nastoupí do zaměstnání, vybaví si byt a obnoví vztahy s nejbližší rodinou.
Se sociálním pracovníkem proto společně vyhledávali nabídky zaměstnání, pan Josef měl díky tomu zajištěný pravidelný příjem a mohl si vybavit domácnost tak, aby mohl žít spokojený život. Děti ho začaly opět navštěvovat a vše bylo na dobré cestě.
V době nástupu do zaměstnání si však pan Josef zlomil nohu a díky dalším zdravotním komplikacím do zaměstnání již nenastoupil. Dlouhé roky života na ulici si vybraly svou daň a u pana Josefa došlo k výraznému zhoršení zdravotního stavu. Prodělal mozkovou příhodu, zhoršila se mu chůze a řeč a dle posudků lékařů byl nástup do zaměstnání trvale znemožněn.
Pan Josef byl zhruba měsíc v nemocnici a po návratu z nemocnice si s pomocí sociálního pracovníka úspěšně zažádal o invalidní důchod třetího stupně. Se sociálním pracovníkem pak zajistili potřebnou lékařskou péči, příspěvek na péči a další záležitosti vztahující se k jeho zdravotnímu stavu.
V současnosti bydlí pan Josef stále v sociálním bytě Armády spásy, kde jej pravidelně navštěvují jeho děti a pomáhají mu s běžnými denními záležitostmi. Sociální pracovník zároveň panu Josefovi pomáhá vyřídit vše potřebné, aby mohl využívat odlehčovací a pečovatelskou službu.
