Drazí kolegové, dobrovolníci a všichni, kdo jste nějakým způsobem zapojeni v naší organizaci.
V jaké zvláštní době to dnes žijeme. Je tolik věcí, kvůli kterým se strachovat. Je možné mít obavy ohledně našeho zdraví, našich financí, ohledně každodenního nákupu potravin. Je tu smutek kvůli nemocem nebo dokonce i ztrátě těch, které jsme milovali. Proto, prosím, věnujme pozornost jedni druhým. Spolupracujme spolu. Dohodněme se, že ti, kdo jsou silní, budou stát při těch, kdo jsou slabí. Pojďme odmítnout a vyloučit možnost, aby se někdo cítil sám a osamělý.
Pro nás v Armádě spásy je tento čas časem výzev. Snažíme se, aby bylo otevřeno co nejvíce našich center – zároveň v tom ale musíme být zodpovědní. Proto naneštěstí musíme zastavit některé služby, ve kterých bychom moc rádi pokračovali. A tam, kde můžeme zůstat otevření, se od nás žádá hodně práce. Moc děkuji každému jednomu z vás, kteří jdete za hranice svých povinností v zájmu těch, kterým sloužíme. Díky všem zdravotnickým pracovníkům, koordinátorům, dobrovolníkům, sociálním pracovníkům, zaměstnancům, důstojníkům a všem, kdo v této době slouží v naší organizaci. A díky také našim bratrům a sestrám (celé Armádě spásy) v České republice a na Slovensku. Díky všem, kdo povstali a postavili se této výzvě.
Protože právě to je to, co jako Armáda spásy můžeme udělat: Můžeme povstat a řešit problémy. Můžeme být kreativní a nacházet nové způsoby, jak dosáhnout našeho cíle. Můžeme být vynalézaví, podporovat a utěšovat lidi, starat se o jejich duchovní a psychické zdraví. Všude v našich zemích vidíme nové iniciativy, alternativy a možnosti v tom, co se jinak zdá nemožné. Pro nás je to skoro normální a obvyklé: zůstávat i v časech krize flexibilní. To je něco, co se mě opravdu hluboce dotýká. Jasným a samozřejmým pravidlem pro období, jako jsou tato, je: Nevzdávat se. Dělat dál to, čemu věříme.
I v současném trápení pořád existují překrásné věci. Prosím, dívejte se i na všechnu tu krásu. Říkejte si o ní navzájem. Motivujte se navzájem. Věnujte čas tomu, abyste byli se svými rodinami. Zavolejte někomu a zeptejte se, jak se mu daří. Jděte do přírody (když to bude dovolené) a radujte se ze stvoření, i jestli to bude znamenat, že budete muset jít v dvoumetrovém odstupu. Sdílejte se o to, co je pozitivní, a dodávejte si naději do budoucna. My všichni ji potřebujeme!
„Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši“ (Fil 4:6-7).
Modleme se za sebe navzájem. Když to budeme dělat, i jestli nás bude rozdělovat vzdálenost, pořád budeme jednou církví a jedním společenstvím.
Budeme vás informovat o veškerém dalším vývoji. Když budete mít otázky, vždycky se můžete zeptat svých vedoucích.
Přejeme vám hodně síly a požehnání!
Hannelise Tvedt
územní komisařka
Nizozemí, Česká republika a Slovensko
