Při příležitosti nejvýznamnějšího křesťanského svátku, tedy Velikonoc, jsme se bavili s Jakubem Kowalczykem, vedoucím sboru Armády spásy v Havířově o tom, jak pomáhá kaplanská práce lidem z Ukrajiny.
Mohl byste nám přiblížit vaši práci? Co při ní vnímáte jako důležité?
Nenazýval bych to prací, vůbec to tak nevnímám. Pro mě je to služba lidu, je to mé poslání. Musím být připravený nejen od pondělí do pátku v pracovní době, ale i večer nebo přes víkendy. Je nesmírně důležité, abych byl citlivý, což lidem moc pomáhá. To se nedá rychle naučit, je potřeba, aby to člověk v sobě již měl.
Na co se při své službě zaměřujete především?
Je to něco víc než pastorační služba. Když k nám v březnu 2022 začaly přijíždět první rodiny, chtěl jsem všechny přivítat, předat jim malý dárek a vizitku, na novém bytě se s nimi pomodlit a pozvat je do komunitního centra.
Mnohokrát jsem v uniformě Armády spásy dělal stěhováka. Nosil jsem matrace, ledničky nebo skříně do čtvrtého patra. Bylo to normální a bylo to potřeba. Často jsem vozil krabice s jídlem, denně jsem připojoval pračky.
Lidem z Ukrajiny to ukazovalo, že my opravdu sloužíme a pomáháme. Tvořilo to také vztahy, a tak někteří z nich začali chodit do sboru a komunitního centra v neděli na bohoslužby.
Jací lidé se na Vás obracejí?
Opravdu všichni. Jsou mezi nimi tací, kteří byli chudí již před válkou a nic neměli, ale i bohatí, kteří ale museli všechno nechat na Ukrajině a utíkat, aby si zachránili život. Jednu naši bohoslužbu navštívila paní, která žila měsíc pod ruskou okupací a poté se jí zázračně podařilo utéci. Ukazovala nám fotky a lidé plakali.
S čím lidé z Ukrajiny nejčastěji potřebují pomoci?
Já si myslím, že největší pomocí pro lidi z Ukrajiny je klid, který tady mají. Poskytujeme jim také možnost výuky českého jazyka, a to dvakrát týdně u nás ve sboru. Dále se jedná především o psychologickou pomoc, ale i různé formy individuální podpory.
Poskytujeme jim prostor, aby se mohli setkávat, společně si připravit jídlo nebo oslavit svátek. Často také chtějí dělat něco pro potřebné, například ukrajinské ženy v zimě šily rukavice pro lidi bez domova.
Kolik z nich je věřících? Jsou to lidé, kteří mají zkušenost s církví, křesťanstvím nebo je to pro ně úplně nové?
Část lidí je věřících (pravoslavní nebo řeckokatolíci). Na pozvání se rádi zúčastní bohoslužeb Armády spásy. Často dorazí až 60 lidí. Pokud nemohou, dorazí na nedělní bohoslužby alespoň zástupci několika rodin. Někteří lidé u nás začínají hledat Boha a mění se jejich duchovní život.
S čím může lidem pomoci sbor/společenství?
Sbor pomáhá lidem z Ukrajiny s adaptací na novou situaci, na nové prostředí, ať již na krátkou nebo dlouhou dobu. Pomáhá jim získávat nové přátele, budovat nové vztahy a společně plánovat nejrůznější aktivity.
Podělíte se s námi o nějaký konkrétní příběh?
Můj oblíbený příběh je o mamince a jejích dvou dcerách, které pochází z města Vinnyca. Maminka je velmi skromná a přála si alespoň malou skříň na oblečení svých dcer a zrcadlo. Přání jsme jí chtěli splnit, tak jsme hledali, až jsme našli. Jedna rodina, která žije za Ostravou, věnovala téměř novou velikou skříň, na které byly dvě zrcadla. Maminka měla obrovskou radost. Když jsem v jejich novém bytě tuto skříň skládal, přišla na návštěvu bývalá primátorka Havířova a velmi se radovala z toho, jak Armáda spásy slouží uprchlíkům.
