Návrh novely insolvenčního zákona, který mají teď senátoři na stole, předluženým lidem nepomůže. Organizace Charita Česká republika, Člověk v tísni, Česká asociace streetwork, Asociace občanských poraden, Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR, Platforma pro sociální bydlení, RUBIKON Centrum, Armáda spásy, Evropská síť proti chudobě a sociálnímu vyloučení v ČR, DROM a Sekce sociálních kurátorů SSP ČR zaslaly senátorům prohlášení, v němž je vyzývají ke změnám tohoto sněmovního návrhu. Ten by adepty na oddlužení namísto slibované jasnější cesty k oddlužení uvrhoval do velké nejistoty a těm nejchudším by ve vstupu do oddlužení zcela bránil.
Úprava má za cíl zpřístupnit oddlužení širokému okruhu předlužených lidí, jichž je v České republice v současnosti kolem 500 tisíc. Organizace, které se s předluženými lidmi denně v praxi setkávají, však upozorňují, že návrh, který vzešel z Poslanecké sněmovny, by adepty na oddlužení uvrhoval do velké nejistoty, zda jim bude po pěti letech splácení oddlužení schváleno, a dalším by v oddlužení bránil. To je v rozporu s dlouhodobě deklarovanými cíli novely. Autoři prohlášení zdůrazňují, že zákonodárci nemají být jen rozhodci obchodních vztahů mezi věřiteli a dlužníky, ale měli by ve svém rozhodování mít na paměti zejména celospolečenský zájem, jímž je moderní a funkční podoba insolvenčního zákona, která pomůže snížit počet lidí, které dluhová past vylučuje ze společnosti.
Podle zmiňovaného návrhu je oddlužení splněno, pokud dlužník uhradí 100 % pohledávek, 60 % pohledávek za 3 roky, nebo splní následující kritéria – 1) oddlužení mu během 5 let nebude zrušeno, 2) vynaloží veškeré úsilí, které je možno po něm spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek věřitelů; 3) má se za to, že tuto povinnost neporušil, jestliže v této době splatil nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek.
Právě tato kritéria se budou dotýkat velké části lidí, kteří půjdou do insolvence, neboť do teď jim 30% hranice v oddlužení bránila, proto je tato část zcela zásadní. „Druhá část ustanovení je přirozenou součástí první části, proces oddlužení spočívá v tom, že dlužník vynakládá po celou dobu úsilí k co největšímu uspokojení věřitelů. Kvůli rozdělení do dvou bodů však bude muset soud toto kritérium posuzovat zvlášť, ovšem nebude mít k tomu žádné podklady. Tím se výsledek řízení stává nepředvídatelným. Zátěž soudů navíc může způsobit, že se ustálí praxe schvalovat oddlužení při splacení 30 % pohledávek, což by v podstatě zakonzervovalo současný stav. Hrozí, že člověk v oddlužení bude 5 let vynakládat úsilí, aniž by mohl předpokládat, že bude mít zdárný výsledek. Právě předvídatelnost a transparentnost insolvenčního řízení je však zásadní výhodou oproti exekučnímu vymáhání,“ říká Daniel Hůle, dluhový analytik organizace Člověk v tísni.
Druhým problémem je nová podmínka pro vstup do oddlužení, která říká, že kromě odměny insolvenčnímu správci za správu procesu oddlužení musí dlužník ještě stejně velkou částku platit běžným věřitelům (nemluvíme zde o výživném, dluzích na výživném, nebo odškodném – tyto pohledávky je nutné uhradit vždy). Každému dlužníkovi v insolvenci by tak muselo být možné strhávat z příjmu nejméně 2 178 Kč. Tato částka se nezdá nijak vysoká, avšak srážky se počítají podle zákonem daného mechanismu a tato částka nemůže být strhávána např. seniorům s důchodem okolo 8 500 Kč nebo rodičům s dětmi, jejichž platy nejsou o moc vyšší, než minimální mzda. Lidé v těchto případech by vůbec neměli možnost do oddlužení vstoupit, a tím by i jejich věřitelé přišli o možnost alespoň část pohledávek získat splacenou.
„Toto pravidlo vytváří pro vstup do oddlužení zbytečnou bariéru, která bohužel postihne ty, jejichž situace je nejtěžší. Pokud někomu nelze strhávat ani částku okolo 2 tisíc korun, uvědomme si, z jak nízké částky daný člověk a osoby, které vyživuje, musí žít. Poslanci se snažili oddlužení usnadnit zvláště zranitelným osobám, tedy zejména seniorům. Tímto by však tato snaha vyšla naprázdno, protože ti, kterým by nebylo možné strhávat částku alespoň 2 178 Kč, by do oddlužení nemohli ani vstoupit,“ komentuje Lukáš Curylo, ředitel Charity Česká republika.
Martina Zikmundová, ředitelka České asociace streetwork, k tomu dodává: „Sociální pracovníci naší organizace pracují přímo v terénu často s mladými lidmi, kteří mají dluhy takového rozsahu, že je zjevné, že není možné je splatit. V dnešní situaci není pro tyto lidi žádné řešení a tak je velmi těžké je k čemukoli motivovat, a když už se to podaří, dluhy a exekuce je srazí zpět. Proto kvalitní a funkční podobu insolvenčního zákona považujeme pro naši práci za zásadní.“
„Chceme zdůraznit i to, že funkční podoba insolvenčního zákona je výhodná i pro věřitele. Zatímco lidé v dluhových pastech často nemohou věřitelům zaplatit vůbec nic, v insolvenčním řízení mohou věřitelé získat zpět alespoň část. Věřitelé si rovněž budou moci z účetnictví odepsat pohledávky, které se dnes marně snaží vymáhat. Snížení počtu předlužených lidí však prospěje také celé společnosti, v současné době stát přichází o miliardy korun, které končí v šedé ekonomice, ale také o potenciál mnoha lidí, kterým předlužení neumožňuje žít plnohodnotný pracovní a rodinný život,“ připojuje Pavla Aschermannová, vedoucí dluhové poradny RUBIKON Centra.
Novela insolvenčního zákona je v těchto dnech projednávána ve výborech Senátu PČR, projednávání na schůzi Senátu PČR je plánováno na 19. prosince 2018.
Kontakt pro média: Jan Oulík, e-mail: jan.oulik@charita.cz, tel. 603 895 984
