Svědectví Andrey Pekárkové
Foto: Moravskoslezský Deník/Lukáš Kaboň
Ke službě lidem bez domova (zdravotně sociální a duchovní služba) mě vede Boží hlas od 18 let, kdy jsem ve snu viděla, jak se starám o bezdomovce na hlavním nádraží v Praze. Během studia medicíny na 3. LF UK jsem zažila několik konfliktních situací s bezdomovci a zdravotníky. Skrze tyto zkušenosti ke mně Bůh znovu mluvil. Svoje povolání jsem začala uvádět do praxe, když jsme s manželem z jiných důvodů začali navštěvovat sbor Armády spásy. Po osobním setkání s lidmi bez domova jsem vstoupila do aktivní odpovědi na jejich potřebu zdravotní péče.
Postupně jsem prošla různými typy péče. Nejprve to byla výpomoc zdravotní sestře na ošetřovně denního centra pro bezdomovce Armády spásy, potom terénní práce a práce v ordinaci pro bezdomovce organizace Naděje. V průběhu let jsem navštívila různé programy v zahraničí a viděla několik modelů zdravotní péče o bezdomovce. Z těchto zkušeností vznikla také koncepce zdravotní péče o bezdomovce zahrnující péči v terénu, ambulantní péči a respitní lůžka (ubytování po dobu nemoci). Nejvíce mě však oslovila práce dr. Jamese Witherse, zakladetele Street Medicine Institute. Jeho práce je rovněž projevem Božího slitování a lásky k lidem bez domova. Těžiště této služby spočívá v navštěvování lidí bez domova tam, kde žijí. Základem je navázání vztahu, obnova důvěry ve zdravotníky a vzbuzení zájmu o řešení zdravotních potíží.
Po letech služby tímto způsobem mohu říct, že tento způsob skutečně funguje. Lidé bez domova jsou často pohnuti tím, že lékař přichází až k nim, do jejich podmínek, vstupuje do jejich života, do jejich nejisté budoucnosti. Zvěstování dobré zprávy o Kristu má v tomto spojení velkou moc. Do zdravotní péče o bezdomovce zapojujeme hojně studenty medicíny (na 3. LF UK projekt Medici pomáhají). Armáda spásy (jako i jiné organizace – Naděje, Charita) dlouhodobě usilují o zlepšení přístupu osob bez domova ke zdravotní péči. V současné době spolupracujeme s Ministerstvem zdravotnictví na vzniku ordinací praktického lékaře pro sociálně vyloučené osoby v Brně a v Ostravě.
Dále bych se ráda podělila o několik různých osobních zkušeností. Začnu se svědectvím první skupiny mediků zapojených do ošetřování bezdomovců na zimním nocležišti: „Zjistili jsme, že bezdomovci jsou normální lidi, můžeme s nimi mluvit.“
Ze stejné doby pochází můj rozhovor s jedním pacientem bez domova. Řekl mi: „Vy stejně nejste opravdová doktorka.“ Zeptala jsem se: „Proč si to myslíte?“ Odpověděl: „Protože opravdový doktor by k nám bezdomovcům nikdy nepřišel.“
Není to dlouho, co jsem v Ostravě ošetřovala jednoho pána bez domova. Měl omrzliny na palcích u nohou a také byl po operaci žaludku pro vředovou chorobu. Nechtěl užívat léky. Jeho nohy byly silně znečištěné, bylo potřeba je před ošetřením očistit. Když jsem jeho nohy omývala v lavoru, řekl: „Teda, teď jsem jako Ježíš.“ Říkám mu v legraci: „To spíš já, ne?“ Nakonec po ošetření přistoupil i na užívání léků, i když zatím stále žije venku a má problémy s alkoholem.
Dodnes jsem v kontaktu s jedním bývalým bezdomovcem z Prahy. Setkávali jsme se nejprve na ošetřovně denního centra, kam přicházel s různými kožními problémy. Pil hodně alkoholu a měl partnerku, která byla také závislá na alkoholu. Když jsme spolu s manželem a kpt. Josefem Knoflíčkem začali pořádat pravidelné biblické skupinky a shromáždění na denním centrum, tento muž se zúčastňoval a jevil zájem o Ježíše Krista. Dlouho jsme se za něj modlili, zejména, aby byl osvobozen od pití alkoholu. Během té doby utrpěl v opilosti mnoho těžkých úrazů, navštěvovali jsme ho v nemocnici a pomáhali řešit zdravotní problémy. Opakovaně se pokoušel o léčbu závislosti, až jednou ji úspěšně dokončil a rozešel se svou partnerkou. Po propuštění se ubytoval na azylovém domě AS. Začal chodit do pražského sboru AS, absolvoval křesťanské vyučování, stal se členem sboru a rekvalifikoval se na pracovníka v sociálních službách. Dnes samostatně bydlí a má stálé zaměstnání v sociální službě.
Jako Armáda spásy si přejeme, aby skrze službu pouliční medicíny, mohli lidé bez domova dojít spasení pro život tento i pro život věčný.
