ilustrační foto/J. Štreit
Paní Č. s pejskem Nikitou (10 let)
Paní Č. využívá služeb Armády Spásy od roku 2015 . Bydlela na chatce se svým přítelem TK . Má tři děti, se kterými je v kontaktu . Svoji situaci se snaží pravidelně řešit . Je pracovitá, naposledy byla zaměstnána v Baltazaru , ale její zdravotní situace jí to dál nedovolila vykonávat . V roce 2018 měla zájem pracovat pro Armádu Spásy jako VPP . Po zdravotní stránce trpí paní Č. četnými nemocemi – kýla , žloutenka typu C , cirhoza jater, aj. Svůj zdravotní stav nebere na lehkou váhu a pravidelně navštěvuje lékaře. Dělá si starosti, kam by pejska dala, kdyby měla být hospitalizována.
Její přítel byl často fyzicky agresivní, ale paní Č. tuto skutečnost vždy zlehčovala a říkala , že je to v pořádku. V dnešní době už s panem TK na chatce nebydlí, jelikož si pán našel novou přítelkyni . Paní Č. je na pejskovi velmi závislá, tvrdí, že by ho nikdy do útulku nedala. Proto nevyužívá služby noclehárny a azylového domu, ale jen služby terénní programy a nízkoprahového denního centra.
Jako osobnost je paní Č. veselá , stará se o pejska pečlivě, očkování psů na Armádě spásy navštěvuje pravidelně a při každé návštěvě si žádá o fotku se svým pejskem .
Pan Eduard
Pan Eduard je sirotek, s velmi složitou povahou, jehož životní příběh je plný zvratů. Za komunistů byl poslán do uranových dolů na nucené práce. Po revoluci začal bojovat se svým hlavním životním nepřítelem, a tím je gambling. Jednou se na něj dokonce usmálo štěstí a vyhrál větší částku peněz, vzhledem ke své závislosti ale vše brzy prohrál. Od té doby žil střídavě na ulici, střídavě u své přítelkyně, z důvodu své složité povahy nemá přátele a na svět se dívá velmi negativním pohledem. Jak začal přicházet do let, jeho vzdorovitost s věkem stoupala a hlavně pobyt na ulici byl stále problematičtější. Před rokem a půl ho zasáhla mrtvice, kterou sice přežil, ale je odkázán na berle. Sám tvrdí, že by si pravou nohu nechal „nejraději uříznout“. Náš sociální terénní pracovník ho poznal před rokem, zpočátku mu pan Eduard vůbec nedůvěřoval, na dotazy neodpovídal, byl zcela rezignovaný na svou životní situaci. Postupem času ho pracovník navštěvoval každý den, často vedle sebe jen seděli a pozorovali okolní svět, dokonce se mu podařilo odvést pana Eduarda k praktické lékařce, která odvedla skvělou práci. Přes původní nedůvěru k lidem a sociální fobii se podařilo pro pana Eduarda zažádat o byt s pečovatelskou službou, který mu byl schválen a nyní na něj čeká. Do té doby pan Eduard denně dochází na denní centrum Armády spásy a i díky Nocležence může noci trávit v Noclehárně. Pan Eduard opět začíná věřit lidem, aktivně řeší svou finanční situaci a doufá, že podzim života již prožije v klidu a s pozitivním pohledem na svět. My mu přejeme, aby jeho životní příběh opravdu měl šťastný konec.
Pan Ivoš
Pana Ivoše poprvé kontaktovali terénní sociální pracovníci v polovině dubna. V té době přespával v Porubě. V malém lesním porostu kde byla stará psí bouda. Ano p. Ivoš přespával v psí boudě. Při prvním kontaktu jej pracovníci seznámili se službami Armády spásy, pak řešili jeho nepříznivou sociální situaci a dali mu možnosti jak v řešení jeho situace postupovat. Kromě poradenství od nás obdržel i malou pozornost ve formě kávy a čínské polévky. Po měsíci jej pracovníci opět navštívili v rámci odpolední směny, a nabídli mu pomoc v řešení jeho situace. Uživatel si opět poslechl veškeré možnosti a tentokrát slíbil, že na denní centrum dorazí. Pracovníci však netušili, že to bude ještě tentýž den v době, kdy bude denní centrum zavřené. V 16:00 hodin jim pan Ivo nekráčel do kanceláře. Pracovníci byli příjemně překvapeni a nabídli mu, že muže výjimečně na denním centrum zůstat až do doby příjmu na noclehárnu, to však pán Ivo odmítl s tím, že má v boudě plno cenných věcí, které by si rád sbalil. Přislíbil však, že přijde hned na druhý den ráno.
Jak Ivoš řekl, tak na druhý den přišel. Měl však problém s parazity. Na denním centru mu však umožnili využít hygienický prostor, zapůjčili mu přípraven na parazity a poskytli mu nové ošacení. Jakmile provedl pán hygienu, začala s ním pracovnice řešit jeho nepříznivou sociální situaci. Pán neměl žádné finanční prostředky, což byla první důležitá věc, která se musela vyřešit, aby mohl pán přespávat na noclehárně. Začala se řešit evidence na úřad práce a následné žádosti o dávky hmotné nouze. Proces evidence a schválení přiznání dávek hmotné nouze je však delší proces. Pán měl na noclehárně první 3 noci zdarma a pak se řešilo jak nadále uhradit panu noclehárnu. Kromě toho že byl odeslán do podobných služeb, několik nocí se mu uhradilo i formou nocležnek.
Když se pán evidoval na úřad práce a měl přiznané i dávky hmotné nouze, požádal si o azylový dům. Když mu však přišel první šek, na poště zjistil, že má neplatný občanský průkaz. Proto j s ním pracovnici zašli na magistrát města Ostravy, kde úspěšně vyřídili nový občanský průkaz. V polovině června již přecházel pan Ivoš do návazných služeb a to azylového domu. S pracovníky terénního programu se přišel rozloučit a poděkovat jím za pomoc. Do budoucna mu přejeme hodně úspěchů.
Pan Mirek
Pan Mirek přišel k nám do ordinace na preventivní prohlídku a řekl mi: „Víte, paní doktorko, já se vám přiznám, nebýt toho motivačního balíčku, tak bych sem nešel, ale nemám teď před důchodem peníze a nedostanu se ani na noclehárnu, nemám na jídlo.“
Pana Mirka jsme vyšetřili od hlavy k patě a provedli doplňující vyšetření, zjistili jsme, že má vysoký tlak, šelest na srdci a změny na EKG. Hned jsme ho začali léčit a až přijde na výsledky laboratoře, budeme ho posílat na kardiologii. Kdyby pan Mirek nepřišel, mohl by se dostat do těžkého zdravotního stavu.
Příběh pana Mirka krásně potvrzuje, jak i vnější motivace může přispět ke zlepšení zdravotního stavu.
Paní A.
Využívala Sociální rehabilitaci od února 2015. V té době bydlela v azylovém domě. Uživatelka měla zájem o pomoc s hledáním zaměstnání. Když se jí podařilo dosáhnout tohoto cíle, požádala naši službu o pomoc také s vyhledáním bydlení. Uživatelku se podařilo ubytovat formou podnájmu v bytě Armády spásy. Při úspěšném zvládnutí samostatného bydlení po dobu cca 2 let se byt (nájemní smlouva) může přepsat na uživatelku. Paní A. Z. se tedy dostala ze situace, kdy byla ubytovaná v azylovém domě a přijímala sociální dávky, do situace, kdy má zaměstnání a bydlí samostatně i se svým životním partnerem v bytě, kde má šanci zůstat dlouhodobě jako člověk, který bydlí a má domov.
Pan Jan
Jedním z prvních uživatelů bytu na Praze 7 je pan Jan,který dříve žil na ulici. V té době se stal klientem AS, chodil do nízkoprahového centra v CSSBB. Následně byl ubytován v azylovém domě, kde po čase získal práci na VPP v šatníku. Když se situace pana Jana v azylovém domě stabilizovala,dostal možnost přejít do tréninkového bytu s dalším spolubydlícím. Klient také využíval službu Sociální rehabilitace, kde řešil zaměstnání. Zde si ujasnil, že by rád pracoval s lidmi a byl užitečný společnosti. Přihlásil se na rekvalifikační kurz pracovníka v sociálních službách a začal hledat práci v tomto oboru. Hned první měsíc byl pozván na výběrové řízení do domova pro seniory, na které se se sociální pracovnicí v Sociální rehabilitaci poctivě připravoval a přineslo to své ovoce. Klient rekvalifikaci úspěšně dokončil a nastoupil do práce. V prosinci dostal klient další příležitost – přestěhovat se do bytu, kde by byl sám, a do budoucna předpokládáme možnost, že nájemní smlouva s městem přejde na klienta.Pan Jan je velmi spolehlivý a v práci jsou s ním spokojení. Pan Jan tedy postupně využívá všech možností bydlení, které Armáda spásy v Praze poskytuje, a doufáme, že se mu tímto způsobem podaří dosáhnout samostatného bydlení bez podpory sociálních služeb.
Pan Lukáš
Pan Lukáš přišel do azylového domu v květnu 2014 po ročním pobytu v nemocnici. Po celou dobu řešil hlavně svůj zdravotní stav a vyřizoval si invalidní důchod, který mu byl přiznán i s nárokem na výplatu. V lednu 2015 se jeho zdravotní stav zhoršil a musela mu být amputována noha. Přestože na tom nebyl po zákroku dobře, byl stále aktivní v řešení své situace. Začal si vyřizovat nové dávky (příspěvek na péči, příspěvek na mobilitu, ZTP) a požádal si o byt v domě s pečovatelskou službou. Tento byt mu byl v červnu 2015 přidělen a pan Lukáš se v říjnu do domu s pečovatelskou službou odstěhoval.
Jirka
Uživatel Jirka byl téměř celé dětství v dětském domově a opustil jej až dovršením zletilosti. Svého otce nevídá vůbec a vztahy s matkou byly vždy velmi problematické.Jiné to nebylo s Jirkovými sourozenci, se kterými se dlouhé roky nevídal. Při dětském domově měl možnost vyučit se řemeslu, ale školu nedokončil. Po odchodu z ústavní péče neměl jinou možnost a musel se vrátit domů k matce, kde byl obětí i svědkem domácího násilí na sobě i na matce, kterého se dopouštěl její tehdejší partner. Pro Jirku byla situace natolik neúnosná, že raději odešel z domu a přes dva roky bydlel ve squatu. V tomto období začal s delikventním chováním – vyvolával konflikty s policií, byl stále pod vlivem alkoholu, začaly se mu kupit dluhy a navíc se pohyboval na hraně zákona. Jeho odmítavý postoj k systému a autoritám obecně zapříčinil, že se dostal hned v několika oblastech do nepříznivé sociální situace. Na štěstí se ji rozhodl řešit a před pár lety se stal uživatelem naší sociální služby. Dnes je Jirka evidovaný na Úřadu práce, má vidinu stabilního zázemí a postupně začíná chápat výhody práce na smlouvu a potřebu přebrat zodpovědnost za vzniklé pohledávky. Je schopný obstojně komunikovat s autoritami a s pomocí pracovnic NZDM Jonáš řešit po krůčcích potíže vzniklé v minulosti. Jirka nyní nárazově pracuje, abstinuje a dokonce uvažuje o návratu do školních lavic. Byť se Jirkovi nedaří změnit jeho situaci lusknutím prstů, je u něj zřejmá snaha a změna přístupu.
Paní Z.
Paní Z. přišla do našeho azylového domu z Opavy se třemi dětmi. Jeden syn vykazoval problémy v chování jak doma, tak ve škole. Tuto situaci s paní Z. probrala sociální pracovnice a navrhla jí, aby syna objednala na konzultaci k psychologovi do Psychosociálního centra. Na doporučení školy ho také objednala do pedagogicko-psychologické poradny kvůli problémům s učením. Paní Z. přišla do AD s tím, že má poměrně velký dluh, se kterým si neví rady a ráda by za pomoci sociální pracovnice tento problém vyřešila. Ve spolupráci se sociální pracovnicí proto oslovila exekutora a domluvila si splátkový kalendář, kterým se jí podařilo během roku 2015 uhradit přibližně třetinu dluhu. Na konci roku 2015 se paní podařilo najít vhodný podnájem, do kterého se rozhodla přestěhovat. Nebylo to pro ni jednoduché, neboť předchozích cca 15 let bydlela v ubytovnách nebo azylových domech. Sociální pracovnice se s paní několikrát před nastěhováním setkala s cílem psychicky ji podpořit a ujistit ji, že i nadále může přijít do Armády spásy pro radu a povzbuzení.
