Při příležitosti nejvýznamnějšího křesťanského svátku, tedy Velikonoc, vám přinášíme rozhovor o kaplanské práci v sociálních službách s Por. Igorem Mamojkou, vedoucím sboru Armády spásy v Brně.
Na co se při své kaplanské službě zaměřujete především?
V kaplanské službě se zaměřujeme prioritně na azylový dům. Na lidi bez přístřeší, na lidi zklamané životem, na lidi, kteří hledají záblesk naděje pro budoucí den.
Kdo jsou lidé, kteří se obracejí na kaplana, co nejčastěji potřebují?
Jedná se o velké spektrum lidí. Od těch, co kdysi měli bohatství, ať už materiální, či duševní, po ty, co nikdy nezakusili, jaké je to něco vlastnit. Z rozhovorů s nimi je cítit zklamání, či hněv na sebe, na Boha, i na ty nejbližší, kteří je podvedli. Nicméně, zrovna oni nejvíce potřebují znovuzrození. Kdokoliv z těchto zničených lidí vydal svůj život Bohu, jeho jednání se změnilo a začal působit jako jiný člověk. Ježíš řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní“ (Mat. 9:12)
Kolik z nich je věřících? Jsou to lidé, kteří mají zkušenost s církví, křesťanstvím nebo je to pro ně úplně nové?
Velké procento klientů neví o víře v Boha téměř nic. Spousta návštěvníků Bohoslužeb na azylovém domě mi říkalo stejnou věc: „Teprve teď začínáme trošku chápat Boha a křesťanství“. Další lidé mají nějakou zkušenost z kostela a tím znají aspoň nějaké duchovní věci, jako jsou například Biblické příběhy a podobně.
S čím jim může kaplan pomoci?
Nejvíce jim pomáhají rozhovory. Většina lidí bez domova má totiž pocit, že jim v životě nikdo nenaslouchá. Když pak mají přátelský rozhovor s kaplanem, kde můžou otevřít své srdce a utřídit si myšlenky, cítí velikou vděčnost.
Mohl byste nám přiblížit vaši práci?
Na azylovém domě probíhají každé pondělí dvě bohoslužby. Jedny jsou otevřené všem a probíhají na denním centru. Schází se nás kolem třiceti, samozřejmě jsou tady i lidé, co se přijdou prioritně zahřát, ale většina, podle jejich slov, přichází na bohoslužby za účelem ztišení a načerpání duševní síly.
Bohoslužba trvá přibližně třicet minut a je hlavně o zpěvu – uživatelé s hudebním talentem mě doprovázejí na kytaru, ve společné modlitbě a krátkém zamyšlení. Poté je čas na rozhovory.
Druhé bohoslužby jsou pro uživatele azylového domu, schází se nás kolem deseti a průběh je podobný, jen s tím rozdílem, že tady je křesťanská komunita poněkud pevnější.
S čím může lidem pomoci sbor/společenství?
Lidé ze sboru pomáhají už svou přítomností na Bohoslužbách na azylovém domě. Po kterých dále probíhá společný čas, kde je možné si popovídat. Někteří lidé nám třeba upečou koláč, což je úžasná pomoc, která se potkává s dobrým ohlasem.
Podělíte se s námi o nějaký konkrétní příběh?
Pana Mirka jsme kdysi vídávali na ulici, jak leží v opilém stavu. Dobrovolník z naší církve ho přivedl na naše bohoslužby. Po několika návštěvách Mirek začal toužit po novém životě a začal se snažit žít podle Božích přikázání. Dobrovolník s ním také navštívil lékaře a společně jsme mu pomohli s ubytováním na azylovém domě. Změna jeho života, a hlavně střízlivý stav, byla příčinou, že mu i jeho rodina otevřela své dveře. Sám se stal dobrovolníkem, který nám technicky pomáhá na Bohoslužbách.
Kaplanská služba vypadá hodně nenápadně, není vystavěna záři reflektorů. Duchovní, kteří ji dělají, jsou zpravidla pokorní lidé, kteří neupozorňují na sebe, ani na svou práci. Nicméně pro ty, kteří využívají kaplanskou službu, je tato služba nesmírně důležitá a bez ní si nemohou představit svůj život. Pokud chcete kaplanskou službu podpořit, můžete tlačítkem níže. Děkujeme!
