Říká se, že láska kvete v každém věku. My v Armádě spásy máme zkušenost, že i na každém místě. Lásku hledají, a i nacházejí naši klienti ve všech našich službách.
Tentokrát to můžete zjistit v příběhu, který přikládáme.
Dopřejme lásku, navzdory velice smutným okolnostem, našim dvěma aktérům. A nejen jim. Lásku nám všem!
Válečný Valentýn: příběh paní Oksany a pana Bohdana
Paní Oksana a pan Bohdan se narodili na Ukrajině, kde vedli běžný život. Ona pracovala jako účetní, on jako inženýr ve firmě vyrábějící kompozitní materiály. Měli své zázemí, plány do budoucna a snili o domově, kde budou vychovávat děti. Pak ale přišla válka a jejich životy se obrátily vzhůru nohama.
Když konflikt eskaloval, museli opustit svůj domov v Luhanské oblasti. Zabalili jen to nejnutnější a vydali se na cestu, která neměla jasný cíl. Nejdříve se přesunuli do Severodoněcku, poté do Dobropillji a Jitomiru. Všude byli jen krátce, protože žádné z těchto míst jim nemohlo nabídnout bezpečí. Chvíli uvažovali, že zůstanou na západě Ukrajiny, ale tamní situace nebyla o nic lepší. Nájemné v důsledku uprchlické krize vystoupalo do astronomických výšin a možnost dlouhodobého usazení byla téměř nulová.
„Nakonec se rozhodli, že odejdou do České republiky. Brno se stalo jejich novým domovem, i když jen provizorním. Dnes žijí v tréninkovém bytě Armády spásy v Centru sociálních služeb – Prevence bezdomovectví v Brně s roční dcerou a stále hledají stabilní bydlení. Přestože jsou oba pracovití a odhodlaní si zde vybudovat nový život, narážejí na mnoho překážek. Paní Oksana je na rodičovské dovolené, ale kvůli své národnosti na ni v České republice nemá nárok. Rodina žije především z příjmu pana Bohdana, což nestačí na pokrytí nákladů na bydlení v komerční sféře. Při hledání bytu se navíc setkávají s tím, že je pronajímatelé odmítají jen kvůli jejich původu nebo požadují neúnosně vysoké částky na kauci,“ popisuje Josef Hartman, sociální pracovník Armády spásy.
Přes všechny tyto překážky se jejich vztah ještě více upevnil.
„Pochopili jsme, že ve chvílích nejistoty je nejdůležitější držet při sobě. Když jsme jednoho dne procházeli kolem úřadu, kde se uzavírají sňatky, spontánně jsem navrhl, že bychom se mohli vzít. Nebyl čas na dlouhé plánování, slavnostní obřad ani svatební hostinu. Bylo to prosté a bez okázalostí, jen my dva a rozhodnutí, že do budoucna půjdeme společně jako manželé,“ vypráví pan Bohdan.
Z jejich svatby existuje jen jedna jediná fotografie. Zima, mrazivý vzduch a oni dva zachycení v okamžiku, kdy stvrdili svůj svazek uprostřed chaosu a nejistoty. Možná by někdo řekl, že to nebyl ideální romantický den, ale pro ně to byl ten nejdůležitější den. Místo čokolády a květin dostali něco mnohem podstatnějšího – závazek, že se jeden na druhého mohou spolehnout za všech okolností.
„Dnes se snaží postavit na vlastní nohy. Podali žádost o obecní byt a čekají na rozhodnutí. Paní Oksana uvažuje o návratu do práce na hlavní pracovní poměr, i když to pro ni znamená hledání hlídání pro dceru a organizačně náročné období. Přesto jsou vděční, že jsou spolu a že se jim podařilo uniknout nejhoršímu,“ pokračuje Josef Hartman.
Jejich příběh ukazuje, že Valentýn nemusí být jen o gestech a oslavách. Někdy znamená mnohem víc. Být tu jeden pro druhého, i když okolnosti nejsou ideální.
„Láska není jen o krásných chvílích, ale o ochotě projít těmi nejtěžšími a neztratit při tom víru v lepší budoucnost,“ uzavírá příběh pan Bohdan.
Lidi v nouzi můžete na cestě k jejich vysněnému společnému bydlení podpořit i vy. Děkujeme!
