Před světovým dnem sociální práce (21. 3.) upozorňují nestátní poskytovatelé sociálních služeb sdružení v Platformě 10 na propastné rozdíly v odměňování pracovníků v sociálním segmentu a vybízejí k nastavení rovných podmínek. Rozdíly jsou způsobeny především tím, že je systém financování sociálních služeb nerovnoměrný. Na rozdíl od organizací zřizovaných státem, potažmo jeho správními celky, nemají nestátní organizace dostatek finančních zdrojů. Ředitelé služeb tak každoročně řeší stejně složitou situaci, kdy stojí před úkolem sehnat dostatek financí na mzdy svých zaměstnanců a nezbytné výdaje na provoz sociálních zařízení. Nestátní organizace se tak dostávají do stále větších problémů.
Stejný zdroj financování, rozdílná odměna za stejnou práci
Rozdíl mezi platem ve státní organizaci a mzdou u nestátních poskytovatelů může být ve stejném pracovním zařazení i deset tisíc korun měsíčně. Nestátní poskytovatelé sociálních služeb nedostávají na svou činnost stejné prostředky jako poskytovatelé z příspěvkových organizací, i když v obou případech je hlavním finančním zdrojem státní dotace poskytovaná za zákonem stanovenou stejnou práci. Jde o zásadní problém, vždyť jen u pěti největších nestátních poskytovatelů pracuje zhruba 12 tisíc zaměstnanců, kteří během roku pomáhají 195 tisícům klientů po celé České republice.
„Je to dlouholetá noční můra všech ředitelů nestátních sociálních služeb. Dlouhodobě čelí problému rozdílného odměňování u svých pracovníků a jsou nadmíru zatíženi sháněním dostatku financí nejen na mzdy, ale i na jejich navyšování. Mezi možnostmi platů u státních organizací a mezd u nestátních poskytovatelů panuje výrazný nepoměr, který ukazuje na nerovnováhu v zabezpečení sociálních služeb. Řada zaměstnanců má i obavy, jak uživí své rodiny a často si shánějí druhé zaměstnání,“ popisuje Jan František Krupa, národní ředitel sociálních služeb Armády spásy a mluvčí Platformy 10 sdružující největší z těchto nestátních organizací.
„Sociální pracovníci, a to i nad rámec neziskového sektoru, obecně ve všech službách, jsou významně podfinancováni. Jejich pracovní pozice je vysoce odborná, jejich práce je naprosto nenahraditelná a jejich edukace pro výkon této nelehké práce je zpravidla vysokoškolská, odpovídající vzdělání zdravotních sester či učitelů, přičemž průměrná mzda či plat sociálního pracovníka na výše zmíněné pozice zdaleka nedosahuje. Proto se i v rámci Platformy 10 snažíme spojit hlas například s Asociací poskytovatelů sociálních služeb, aby se obecně celý segment sociálních služeb začal brát více vážně, a aby se pozicím sociálních pracovníků dostalo patřičného ohodnocení a patřičné prestiže, která je vázána, ať chceme nebo nechceme, i na výši platu či mzdy,“ říká Jan František Krupa.
Na tuto problematiku upozorňuje kampaň www.stejnaodmena.cz, se kterou přišla Platforma 10. Její zástupci se jednoznačně shodují na tom, že za stejnou práci má být stejná odměna. Za jedno jsou i v tom, že je zapotřebí systémová změna financování sociálních služeb tak, aby se zásadní bariéra pro rovnocenné odměňování lidí v sociálních službách odstranila.
„Usilujeme o zajištění stability v náročné době, ve které naši pracovníci každodenně odvádějí nezastupitelnou práci pro ohrožené skupiny lidí, ještě zranitelnější současnou situací. Nižší mzdové ohodnocení u pracovníků nestátních organizací může v době zdražování způsobit nepříjemnou fluktuaci, která sociálním službám a zejména jejich klientům neprospěje. Vždyť úlohou těchto služeb je poskytovat vyrovnanou a stabilní pomoc potřebným. V ní hraje dlouhodobě budovaný vztah mezi klientem a sociálním pracovníkem či pečovatelkou nezastupitelnou roli,“ doplňuje Jiří Lodr, prezident České rady sociálních služeb.
Netransparentnost systému financování
Kromě rozdílu v odměňování mezi veřejným a nestátním sektorem sociálních služeb upozorňuje kampaň Stejná odměna také na netransparentní systém financování sociálních služeb v jednotlivých regionech ČR. V různých regionech totiž platí při rozdělování dotací různá pravidla.
Mnoho let také trvá nevyhovující dotační praxe, kdy je o přidělování dotací do sociálních služeb neziskových organizací rozhodováno až po začátku období, kterého se dotace týkají. Dochází tak každoročně k situaci, kdy organizace poskytující sociální služby vyplácejí své mzdy „na dluh“ s nejistotou, zda a kolik prostředků na jejich vyplacení od státu a samospráv dostanou.
