17.10. – Mezinárodní den za odstranění chudoby

tisková zpráva


Dnes si po celém světě již po dvacáté deváté připomínáme Mezinárodní den za odstranění chudoby, který byl vyhlášen Valným shromážděním OSN již v roce 1992. Jeho smyslem je celosvětově šířit povědomí o problému chudoby a upozornit na těžkosti, se kterými se potýkají chudí lidé po celém světě.

Mluvit o problému chudoby, sociálního vyloučení a nutnosti podpořit ty, kteří to potřebují, je velmi důležité. Proto jsme toto téma otevřeli s Janem Františkem Krupou, národním ředitelem sociálních služeb Armády spásy, která je největším poskytovatelem sociálních služeb lidem bez domova v České republice. Lidé bez domova totiž tvoří velkou skupinu osob, které jsou ohroženy chudobou.

Světové společenství se shodlo na strategickém cíli odstranit chudobu do roku 2030. Myslíte si, že je tento cíl splnitelný?

Upřímně se obávám, že není, protože dle mého názoru není v lidských silách chudobě definitivně zamezit. Myslím si to z toho důvodu, protože stejně jako všude jinde, tak i v oblasti majetku, panuje něco jako zákon o zachování energie. To znamená, že jestliže chce být někdo bohatší, tak zákonitě to bohatství musí někde vzít. A to se dá vzít jen na jiném člověku, hypoteticky ještě na přírodě.

Dělají se nějaké dílčí kroky k tomu, aby chudoba neeskalovala, aby se nezhoršovala. Dá se například udělat mnohé proto, aby lidé nemuseli utíkat před nějakou válkou do ještě horší situace. Ale že by se do roku 2030 chudoba zcela vymýtila? Za těch téměř 30 let, co to Valné shromáždění rozhodlo, nepozoruji nějaký zásadní posun a jsem v tomto směru trochu skeptický.

Problém chudoby je samozřejmě celosvětový. Jak se projevuje v rámci České republiky? Kolik procent lidí chudobou trpí, kolik % je chudobou ohroženo?

Chudoba v České republice je samozřejmě nesrovnatelná s chudobou v jižní nebo jihovýchodní Asii, v afrických zemích, například v Somálsku, prostě všude tam, kde je například hladomor. Chudý člověk v Česku se má mnohonásobně lépe, než chudý člověk v takovýchto zemích.

Určitým ukazatelem chudoby je příjem. V rámci České republiky hovoříme o životním minimu. Lidí, kteří jsou u nás na okraji chudoby nebo těch, kteří se přes něj již dostali, bylo za rok 2019 lehce přes 10 %, což vyplývá ze zjištění Českého statistického úřadu.

Jako velké nebezpečí v České republice osobně vnímám nedostatek dostupného bydlení pro nízkopříjmové osoby a především obrovskou míru zadluženosti těch nejchudších. Počet lidí, kterým hrozí exekuce, je velmi vysoký a minimálně donedávna legislativa znevýhodňovala dlužníky, kteří se pak dostali do spirály, ze které není cesty ven. To jsou faktory, které chudobu v České republice dostávají na alarmující úroveň.

Armáda spásy poskytuje péči osobám bez domova. Je právě chudoba něco, co tyto lidi trápí nejvíce?

Bezdomovectví je extrémní tváří chudoby. My pracujeme i s lidmi, kteří nejsou bez domova, kterým to bezdomovectví zatím jenom hrozí. Bezdomovectví považuji za extrémní dopad chudoby, za něco, co ty lidi významně vylučuje ze společnosti. Ještě mnohem víc, než jenom chudoba.

Existuje takové okřídlené rčení, že chudoba cti netratí. To je podle mého názoru naprostý nesmysl, chudoba cti velmi tratí. Lidé jsou zvyklí poměřovat okolí podle toho, kdo má jaký dům, kdo má jaké auto, kdo má jaký mobil, kdo má jaký příjem. Dalo by se říci „jak moc si vyděláš, takový jsi člověk“. Už jen samotná chudoba je extrémně vylučující ze společnosti, a jestliže se člověk dostane do takové fáze, kdy ztratí bydlení, jedná se o nejvyšší možný dopad chudoby. Ten člověk už pak fakticky nemá kam jít.

O kolik lidí denně se Armáda spásy stará a jakým způsobem jim pomáhá?

Denně se staráme o zhruba 3000 lidí. Může to být samozřejmě i víc, záleží také na ročním období. Podstatnou část našich klientů tvoří lidé bez domova. Ty navštěvujeme v terénu, případně k nám přichází do denních center, nocleháren, využívají ubytování v azylových domech nebo s nimi pracujeme v některých z návazných služeb, jako jsou Přístavy pro lidi seniorského věku bez domova či sociální byty. V řadě měst poskytujeme sociální bydlení těm, kteří na standardní byt nedosáhnou. Dále pracujeme s dětmi z vyloučených lokalit či s rodinami, které jsou ohrožené ztrátou bydlení a to tak, aby k té ztrátě vůbec nedošlo.

Armáda spásy poskytuje od roku 2004 terénní sociální službu Prevence bezdomovectví. Jak má zrovna tato služba pomoci s problémy chudoby?

Smyslem této služby, tak jak vznikala a tak jak se postupně etabluje, je především zajištění toho, aby lidé nepřicházeli o byt, eventuálně se do něho dokázali vrátit. Pomáhá lidem nacházet společnou řeč s vlastníkem bytu, pokud je to nutné, pomáhá řešit splátkové kalendáře tam, kde dochází k dluhu. Pomáhá nacházet řešení správy bytu, ale i nacházet legální příjem, tedy zaměstnání. Služba pomáhá i s kontakty s okolím, protože bydlení není jen o tom, že mám střechu nad hlavou, ale i tom, že fungují sousedské vztahy.

Již z názvu této služby vyplývá, že funguje jako prevence. Pracuje nejen s lidmi, kterým hrozí, že bydlení ztratí, ale i s lidmi, kteří díky této službě mohou bydlení získat, mohou se v něm zabydlet a především si ho i udržet.

Co by podle vás pomohlo k odstranění chudoby?

Jsem přesvědčený o tom, že chudoba je řešitelná v zemích s dostatečným kapitálem, tedy v zemích, které jsou bohaté. Tam řadím samozřejmě i Českou republiku. Vidím tři základní pilíře boje s chudobou. Prvním z nich je systém státní sociální podpory formou dávek hmotné nouze. Sem patří dávky na bydlení, příspěvek na živobytí, které mimo jiné zajišťují to, aby člověk nemusel z hladu krást, aby kvůli tomu, že nemá kde bydlet, musel živořit někde pod mostem.

Druhým pilířem, který může zásadně pomoci k tomu, aby chudoba u nás nebujela v extrémní bezdomovecké podobě, je dostatek dostupného bydlení.

Třetím pilířem je kvalitní sociální práce. Bezdomovectví totiž není jen fakt, že nemám byt. Domov totiž není byt, domov je domov. Když je někdo doma, má ho někdo rád, přijímá ho a nějak ho podporuje. Toto je u našich klientů potřeba často kompenzovat dobrou sociální prací.

Pokud budou tyto tři pilíře naplněny, zůstane zachován sociální stát po ekonomické stránce, bude k dispozici dostupné bydlení (nevolám po něčem nadstandardním, ale něčem, co je důstojné člověka v 21. století ve středoevropském prostoru) a bude zajištěna dobrá sociální práce, bude to velký krok v boji proti chudobě v České republice. Společnosti se rozhodně vyplatí, když se na toto finanční prostředky z daní uvolní.

Vnímáte jako důležité, že se koná Mezinárodní den za odstranění chudoby?

O tématu chudoby je důležité mluvit, nemělo by to zůstat ležet pod stolem. Proto tento den za vymýcení chudoby také vznikl. Je důležité, aby si lidé uvědomili, že mnoho z nich žije v nadbytku a mají možnost pomoci někomu, kdo je na tom o poznání hůř. Ať již pomohou koupí Nocleženky, přispěním na Tříkrálovou sbírku nebo jakkoli jinak. Je důležité si uvědomit, že jsme se nenarodili do stejné kolébky, jako ten opravdu chudý člověk. Není to o tom, že si někdo zvolil, že bude flákač, že nebude pracovat. Narodil se například s jiným IQ, s jinou sociální inteligencí a nemá takovou šanci se ve společnosti uplatnit jako někdo jiný. Toto bychom si měli uvědomit a myslet na toho, kdo je na tom zkrátka hůř.

Kontakt pro média:
Mgr. Tereza Melišová
Komunikace a PR
734 852 239
tereza.melisova@armadaspasy.cz